Věčný boj

28. října 2012 v 18:12 | Elza |  vyrváno z trhačky
Na stole mám děsně velkou horu nebo spíš takový hodně vysoký mrakodrap učebnic a sešitů, co bych si měla projet. A já když si řeknu, že tohle a tohle musím udělat, nechám si vedle nějaké menší místo, kam odkládám už to "naučené a prohlídnuté". Mám pak lepší pocit, že jsem něco udělala. Teď je ale to místo naprosto prázdné. Nějak nemůžu uvěřit tomu, že jsem za ty čtyři dny skoro vůbec nic neudělala. Do školy.

Dvě seminárky a pár úvah leží hluboko v paměti počítače, ani nevím, kdy mají mrtvou lajnu. Tyhle věci si nepamatuju a radši to udělám, co nejdřív. Samozřejmě, když je čas. A to si nejsem jistá, jestli teď byl.


Když se tak koukám na tu hromadu, je mi čím dál tím hůř. Matika, fyzika, chemie, dějepis, zeměpis… a další ohavnosti číst raději nebudu. Nechce se mi do toho. Taky jsem uvažovala nad tím, že bych si na sešity vyrobila nové obálky s lepším názvem a nějakým motivačním sloganem, co mě vždycky povzbudí to otevřít. Je pravda, že trošku pochybuju o tom, jestli to pomůže, protože já se znám a když něco nechci, tak to prostě nechci. Tak ale dneska to budu muset přežít bez toho, vážně teď vyrábět obálky a jdu si lehnout v jednu, jako včera.

Docela by mě zajímalo, jak se vy donutíte k učení. Třeba hodně lidem pomůže, když jim hoří zadek, tak na to fakt sednou (Docela divný, co? Hoří vám zadek a máte na to sednout…) a jednou třeba přes celou noc. Nebudu vykládat, že je to volovina, ale ani se nemusím chlubit, že tu a tam tato metoda zachraňuje známky a krk. Naopak já nejvíc nenávidím radu "Musíš si říkat, že tě to baví, pak to půjde snáz." Já na to nadávám celý den a najednou si mám říct "jo baví mě a moc ráda se učím"? To už bych se k tomu radši dokopala vlastní nohou. Au.

Nedávno jsem našla na youtube fajn melodie, prý perfektní k učení. Stačí to tam zadat anglicky a možná trošičku poupravit. Je to většinou takové jemné šumění s nádechem určitého zvuku, písničky, melodie… fakt nevím. Ale někdy je to třeba jen kapání kapek, což by mě při soustředění naprosto štvalo a vytáčelo. Někdy mám sto chutí udusit jen obyčejné hodiny. Nemám ráda zvuky, pravidelně se opakující, pokud je nevydávám sama (to je potom ok).

Někdo má zase rád klid a místo hledání uklidňující hudby opíše celý sešit. Barevně podtrhá, upraví, odříká si to v duchu, pak nahlas. Já zatím nemůžu moc najít způsob, který mně vyhovuje. Respektive - neumím se učit. A pravda, někdy ani nechci!
 


Komentáře

1 Anet Anet | Web | 30. října 2012 v 19:44 | Reagovat

Já tedy při učení mám ráda naprostý klid, a také to, když si to můžu číst nahlas, lépe si to zapamatuju a ještě více si toho zapamtuju když použiju zvýrazňovače, pak když třeba při testu si nemůžu vzpomenout, ale vím, jakou barvou jsem to měla zabarvené , naskočí mi to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.